Když si myslíte, že TOHLE byste VY nikdy neudělali..:)

Všechno hektické se už několik týdnů zklidňuje a my máme o něco víc prostoru a času ponořit se trochu víc do hloubky. Děti sice dají přes den zabrat, ale večer nemívám pocit, že s nimi trávím málo času 😉 Kéž máte taky takovou pohodu.

Sedám do auta a jedu na velký nákup. Jsem vyspalá a odpočatá, protože ráno nemusím na sedmou do práce; home office je můj šálek kávy. Je krásně, čas oběda, takže v obchodě bude minimum lidí, slunce svítí, roušku mám svobodně zavěšenou na krku, provoz na silnicích je v téhle koronavirové a obědové době úplně minimální.

Vjíždím na kruhový objezd, těch několik málo aut plynule pokračuje, nikdo nebrzdí, nikdo nemusí zastavit, krásně se všichni míjíme a opouštíme ten magický kruh. Na křižovatce už poněkolikáté svítí zelená. Moje nálada začíná připomínat atmosféru letní dovolené u moře někde na soukromé pláži. Mám všechno. Dala bych si zmrzlinu…

Přemýšlím, jaké bude letošní léto. Představa prázdnin u rodičů ve slunečných labských pískovcích mě naplňuje pocitem štěstí. Všechno je TAAK… v pořádku.

Když tu z boční ulice vyjede auto, vpadne mi do cesty. Musím přibrzdit. Viděla jsem ho už z dálky, dávalo mi přednost. Až do té doby, než se řidič rozhodl, že tak dlouho se mu čekat nechce a na poslední chvíli vjel na hlavní.

„Nějakej starší typ auta, a za volantem určitě nějakej mladej kluk, co nemůže chvíli počkat…! Jestli měl vůbec roušku a co si asi o sobě myslí? To si myslí, že mi tam může klidně vjet? Proč mi tam vjel?? Co mu asi běhalo hlavou, co si asi myslel, když ho napadlo, že si tohle může (vůči mě) dovolit. To je prostě Neúcta! Proč by měl mít přednost!?…Prevít jeden. Měla jsem na něj zatroubit, aby mu to došlo.“

Tenhle vnitřní monolog se v mojí hlavě uskutečnil během asi pěti sekund. Naprosto automaticky.

Kdyby se mnou jel někdo jiný, krátce bych to okomentovala. Dětem bych vysvětlila, že tohle je hulvátství.

Jenže já byla sama a do té doby v nádherném a klidném rozpoložení.

Tahle souhra podmínek dovolila, aby se stalo ještě něco dalšího.

Už při reakci mého vnitřního kritika jsem vnímala jakýsi odstup a nebrala jsem sama sebe v tu chvíli tak vážně. Nepotřebovala jsem nikomu ani sobě tvrdit, že já jsem tady v právu a on je ten bídák.

Najednou jsem byla jím. Přestože jsem dál a už v klidu řídila svoje auto, prožila jsem celou situaci z jeho pohledu. A užila si pocit, že to ještě stihnu, že na poslední chvíli využiju příležitost a vjedu tam, i když nespěchám….

„Chci tam být a proč to malinko nerisknout, když vím, že tím nikoho neohrozím, maximálně malinko omezím…a nad tím se dá přece mávnout rukou. Nejsem žádná nezkušená holčička, umím přece řídit.., teď nebo nikdy, a zvládnu to! Vím, nedělá se to, jenže je to TAAK.. lákavý.“

Musela jsem se usmát. Stejně jako teď, když to píšu. Poznala jsem, že jsem toho taky schopná. Stát se na chvíli hulvátem a bídákem, pirátem silnic. Sice jen v homeopatickém ředění, ale JO.

Občas se mi stane, že oranžová trvá moc krátce a já pak už musím na červenou; taky nejezdím vždycky maximálně padesát nebo devadesát. Ale dělám to, když vím, že všichni ostatní s tím mohou být v pohodě, nesoutěžím za každou cenu a miluju, když provoz plyne plynule :))

Dnes už i psychologie tvrdí, že když nám něco na někom vadí, máme se podívat dovnitř sebe a najít tam potenciál dělat to samé. Z různých třeba i opačných a nelogických důvodů. Něco na tom vždycky bylo, něco mě na tom vždycky fascinovalo, ikdyž jsem to nebyla schopná vidět nebo nechtěla přijmout. To něco byla nejspíš pravda.

Mám pocit, že tuhle zkušenost jsem dneska dostala jako dárek. Byla to tak milá a láskyplná lekce, že jsem její moudrosti nepostavila ani podvědomě žádné překážky a dovolila si ji přijmout. Nezbývá mi než poděkovat a přát si víc takových.

A co vy? Provádíte někdy taky takové nevinné lumpárny? 🙂 A přiznali byste se k nim?

Ráda si přečtu a prožiju i Vaše příběhy, protože zkušenost je s vysokou mírou senzitivity přenosná 🙂

 

Jana, pirát silnic

Mám nadání nahlížet do hloubky vztahů a dávat lidem s citlivou povahou odvahu žít svůj život naplno a vytvářet s respektem k sobě samým pevné základy jejich života. Můj příběh si můžete přečíst zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Hypersenzitivní lidé z hlediska jejich potenciálu.

    Patříte mezi lidi nadané vysokou senzitivitou? Zjistit to můžete v tomto eBooku ZDARMA.

  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Život s citem na facebooku